Na rozcestí

"Země má dostatek pro potřeby každého, ne však pro lidskou chamtivost."
Mahátmá Gándhí.

Jak nahoře, tak dole; jak uvnitř, tak navenek. To, co se děje v našem okolí (blízkém i vzdáleném) úzce souvisí s námi, s každým z nás. Nacházíme se zrovna v období globální krize - krize, která se projevuje po celém světě a ve všech sférách lidské existence. Slovo krize pochází z řeckého κρίσις [krísis] a původně znamenalo "soud, posouzení" a v řeckém dramatu označovalo část děje, kde docházelo k závěrečnému rozporu protikladných sil - tedy rozhodující chvíle, bod obratu. Krize je z tohoto pohledu zároveň příležitostí uvědomit si, v jaké situaci se nacházíme, zhodnotit své dosavadní počínání a vyvodit z toho důsledky. Je to příležitost k obrodě, k novému začátku na základě předchozích zkušeností.

Podívejme se tedy kolem sebe i do sebe, jaké protikladné síly jsou v rozporu a učiňme zásadní rozhodnutí, kudy se chceme vydat, co můžeme v rámci našich možností udělat pro zlepšení situace na úrovni osobní i globální.

Svět je v dnešní době plný problémů a konfliktů finančních, politických, náboženských, ekologických, osobních - navenek i v lidském nitru. Chceme to tak? Je nám to příjemné? Je to přirozené? Je to nutné?
Stojíme na rozcestí, celé lidstvo i každý sám za sebe. Jedna cesta je lemovaná katastrofickými scénáři, druhá vede k pochopení, uvědomění, soucitu, svobodě a zodpovědnosti.
Volba je na každém z nás. Je potřeba si uvědomit, jakou obrovskou moc má naše mysl. Každá myšlenka je jako semínko, kterému když vytvoříme vhodné podmínky a živíme ho, vyroste ve skutečnost.
Od myšlenky není daleko k činu a každý čin má nějaký následek a i když se skutek jednotlivce zdá být nepatrný, má svůj podíl na změně celku. Smysluplně a nenásilně lze celek změnit jedině tak, že se změní každá jeho část - dobrovolně, z vlastního upřímného rozhodnutí.

Zamysleme se každý sám za sebe nad tím, jak a čím přispíváme k dění ve svém nejbližším okolí i v rámci celého světa.